Svyatoslav Nesterov

Nesterov Svyatoslav Pavlovič – fyzik.

Narodil se 22. prosince 1921 ve městě Puškino, pod Moskvou, do rodiny vojenského doktora.

V roce 1939 nastoupil na fakultu fyziky Moskvevské státní uverzity. Když pak začala válka, spolu s univerzitou byl evakuován do Ashkhabadu, kde se i seznámil s A. D. Sakharovym. V roce 1943 úspěšně na výbornou ukončil školu a byl nasměrován na obranu do města Kuibyshev.

Po návratu z vojny, nastoupil Nesterov na aspiranturu Moskevské univerzity inženýrství a fyziky ( Moscow Engineering and Physics Institute ). Tehdy tam vyučoval známý profesor Zeldovič Jakov Borisovič, a Nesterov, toužící zabývat se fundamentálními problémy kvantové fyziky, tehdy nastoupil právě k němu. Ve svých 27 letech pak Svyatoslav Nesterov obhajuje svou kandidátskou práci, a ve svých 32 letech získává stupeň doktora matematicko-fyzikálních věd. Ve své práci, kterou představil ( ovšem nebyla publikována ) v roce 1958 navrhnul uvést do kvantové mechaniky představu o struktuře baryonů jako složkových částic, sestávající ze tří či více elementárních částic. Podle teorie Svyatoslava Nesterova se na neutrino a elektron má pohlížet jako na rovnoprávné, přičemž se mohou měnit jeden na druhého. Důsledkem toho je možnost reakcí na změny impulsu otáčení ( spinu ). Proces rozkladu probíhá se vznikáním tzv. bosonu X a jiných podobných spinorových částic, v mezních stádiích.
Je pochopitelné, že rozpad bosonu X probíhá nerovnoměrně – se „zpožděním“, což vede k rozvoji asymetrie barionu, v důsledku toho vzniká globální spontální narušení symetrie pro většinu parametrů prostoru. Takovým způsobem Svyatoslav Nesterov poprvé dokázal, že ve vesmíru existují obrovské oblasti ( miliardy světelných let ) s prostorovým rozdělením hmoty s kladnou a zápornou polarizací, a také existují jim odpovídající fyzická pole, podmíněná předáním momentu impulsu spinu, která byla později pojmenována jako torzní ( entropní ) pole.

Podobná teorie a propočet byly publikovány T. Van Hovenem v roce 1975 a experimenty, které jí potvrzovaly, provedl až v roce 1995 G. Hooft, za což v roce 1999 získal Nobelovu cenu.

Ovšem Nesterova teorie a propočet rozpadu barionu spatřili světlo světa pouze v podobě utajeného ohlášení.

Od roku 1951 do 1965 se Nesterov pod vedením svého profesora J. Zeldoviče zabýval tématikou obrany, pracoval na vytvoření jaderné zbraně, díky čemuž později získal Leninovu cenu. Od roku 1986 byl vedoucím oddělení Institutu fyzikálních problémů a konzultantem ředitelství Ústavu kosmických výzkumů SSSR.

Začátkem 70tých let se začaly na Nesterovu žádost provádět systematické výzkumy v té době nového přírodopisného směru – psychofyzice, disciplíně, zkoumající možnosti vlivu fyzických polí na psychické funkce člověka.

Na žádost předsedy KGB SSSR Andropova byla v Sovětském svazu vybudována výzkumná laboratoř, jejímž cílem bylo provedení základních výzkumů v této sféře, a také koordinace všech prací, které se v SSSR prováděly různými vědeckými zařízeními v oblasti psychofyziky a psychotroniky. Svyatoslavu Nesterovu bylo nabídnuto, aby tuto laboratoř vedl. O něco později, v roce 1976 byla tato laboratoř reorganizována a předělána na Vědecký výzkumný ústav experimentální a aplikované biofyziky, který dlouhou dobu existoval skryt v utajení.

Po rozpadu Sovětského svazu bylo Svyatoslavu Nesterovi zakázáno pokračovat ve svých vědeckých výzkumech v Rusku a proto ochotně přijal pozvání Mezinárodního Stanfordského výzkumného insitutu, a v roce 1994 se přestěhoval do USA, kde pracoval v laboratoři psychofyzických výzkumů, vedenou E. Krikem.

Umřel v New Yorku, 14. Srpna roku 1998.

Edward Krik se narodil v roce 1945 v Indii. V roce 1968 úspěšně dodělal univerzitu v Puně. Prošel stáž v Cambridge ( Anglie ), na Sussexské univerzitě ( Anglie ), na univerzitě města Nagasaki a mnohých dalších. V roce 1978 získal titul doktora filosofie na Stanfordské univerzitě ( USA ). Je členem Americké fyzikální společnosti.

Edward Krik je vedoucím oddělení psychofyzických výzkumů v Mezinárodním Stanfordském výzkumném institutu.

Jeho vědecké práce jsou zaměřeny na hraniční témata mezi psychofyzikou a sociologií – studie koncových polí v období sociální krize a vojenských konfliktů.

Mezi jeho koníčky patří různorodá exotika: miluje rafting na peřejovitých řekách, získal licenci na řízení letadla. Jeho vědecké práce jsou publikovány v prestižních světových časopisech ( Nature, Scientific America, Physics today, a jiné... ). Vydal tři vědecké monografie.

Jeho žena – mladá Simla Jarmapuri – přináší do jeho knih duch východní moudrosti.