Royal Raymond Rife

Royal Raymond Rife, významný americký doktor a vědec. Od roku 1930 zkoumal a vyráběl zařízení určená k biorezonanční léčbě lidského organismu pomocí elektromagnetického pole. Byl prvním člověkem, který měl tu možnost pozorovat živé bakterie a to díky svému vlastnímu mikroskopu. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není divu... jeho vynálezy přišly ve velmi nevhodnou chvíli... dnes, po částečné či úplně rekonstrukci jeho děl a po shromáždění různých dochovalých informací a vzpomínek na něj si můžeme tohoto vědce znovu připomenout...

Royal Raymond Rife byl pohledným a velmi nadaným chlapcem. Narodil se 16. května roku 1888 v Nebrasce Royalu Raymondovi Rifemu staršímu a Idě May Chaney Rife. Když o necelý rok později chlapcova matka umírá, svěřuje jej jeho otec do péče své sestře, Nině Colber Rife Dryden, protože sám musí být v práci mnohdy až 16 hodin a nemůže se tak batoleti věnovat. Již jako dítě se začal velice aktivně zajímat o vědu a byl rozhodnutý stát se doktorem. U své tety nakonec zůstává až do roku 1905, kdy úspěšně ukončuje své studium na střední škole a nastupuje na John’s Hopkins University, na obor medicíny. Právě tam se také vyvinul jeho zájem o bakteriologii, který ho však odlákal od dokončení studia.

Mezi jeden z jeho nejznámějších vynálezů patří právě výše zmiňovaný mikroskop, který představil veřejnosti na začátku 30. let. Kromě toho, že to byl na svojí dobu nejvýkonnější mikroskop, byl velice univerzální, což také posloužilo jako inspirace pro jeho název – Univerzální mikroskop.

Univerzální mikroskop

Jeden z Rifeho mikroskopů, a podle mnohých jeho nejlepší mikroskop, využíval všech možných typů osvětlení: polarizované, monochromatické, bílé světlo, tmavé pole, ultrafialové a infračervené. Jeho název dokonce skutečně odpovídá jeho charakteristikám – mikroskop bylo možné použít pro jakékoliv druhy mikroskopické práce včetně krystalografie a tvorby mikrofotografií. Podle zprávy předložené věštníkem Journal of the Franklin Institute, obsahoval mikroskop téměř 6 000 různých součástek a umožňoval až 60 000x zvětšení (s rozlišovací schopností při 31 000x průměru). Díky tomu mohl Rife svým vlastním okem pozorovat buňky, bakterie a dokonce i viry.

Jednou z nejdůležitějších vlastností mikroskopu bylo to, že mikroorganismy nezabíjel a umožňoval tak pozorovat je živé v jejich jednotlivých životních stádiích. Na tu dobu to byla průlomová vlastnost, která navíc umožnila spatřit mnohem více mikroorganismů než bylo doposud možné. Docílil toho pomocí speciálního způsobu osvětlení, při kterém se mikroorganismy rozzářily svou vlastní, snadno identifikovatelnou, barvou. Této konstrukci samozřejmě předcházelo zdlouhavé a velmi pečlivé zkoumání a hledání každého individuálního spektra záření jednotlivých mikrobů. Rife používal blok křemenných hranolů, který pomalu otáčel, aby se pak zastavil na jediné vlnové délce, která rezonovala s částí spektra vyzařovaného mikrobem. Opíral se tehdy o dnes již dávno dokázanou skutečnost, že každý atom kmitá a má svou vlastní frekvenci.

Atomy se slučují do molekul a vytváří tak specifickou molekulární konfiguraci s energetickými vazbami. Tato konfigurace pohlcuje i vyzařuje určité spektrum elektromagnetických vln. Neexistují žádné dvě různé molekuly, které by měly stejné elektromagnetické vlnění nebo spektrum. S využitím rezonančního jevu zvětšoval postupně Rife amplitudu frekvence mikroorganismu do té doby, než byl mikroorganismus zničen v důsledku záření, které ale neškodilo okolním tkáním. Tuto frekvenci nazval Rife „smrtelnou oscilační normou“ neboli MOR ( Mortal Oscillatory Rate ).

Úspěch použití takového postupu je v tom, že mikroorganismus, který je při běžném světle neviditelný, zviditelní v záblesku světla o určitém spektrálním složení. Zviditelní právě ve chvíli, kdy frekvence světla rezonuje s jejich vlastním spektrem záření. Raymond Rife se tak skutečně stal prvním člověkem v historii, který svým vlastním okem spatřil vir a jiné mikroorganismy a mohl se tak stát svědkem jejich aktivního napadení tkáně.

Více než 75% organismů, které mohl Rife pozorovat pomocí svého Univerzálního mikroskopu, byly viditelné pouze ozářené ultrafialovým světlem. Ovšem ultrafialové světlo mimo určitý rozsah je pro člověka neviditelné. Tento problém řeší speciální osvětlení heterodynní metody, která je založena na principu sjednocení dvou signálů s cílem získání třetího rozdílového signálu.

Rife osvítil mikroorganismus ( nebo virus ) dvěma různými vlnovými délkami jedné a té samé ultrafialové krátké frekvence, která rezonovala se spektrální částí mikroorganismu. Tyto dvě vlnové délky na sebe vzájemně působily v místě spojení. Tato interakce následně vedla k vytvoření třetí, delší vlny, která už spadala do viditelné části elektromagnetického spektra. A to byl právě ten objev, díky němuž učinil Rife neviditelné mikroorganismy viditelnými aniž by je musel zabíjet.

Že bylo sestrojení takového mikroskopu pro parazitologii a jiné obory velice klíčovým momentem, netřeba dodávat, nicméně je důležité si uvědomit primární důvod, proč se Rife vůbec o takový nástroj snažil – sám považoval tehdy aktuálně dostupné nástroje za velice omezující při jeho experimentech a studování mikroorganismů. Věřil proto, že bude moci sestrojit něco lepšího, díky čemuž se dostane dál. Co mu ale jeho vlastní zařízení nakonec všechno přineslo?

Počátky biorezonanční terapie

Již v roce 1920 začal Rife pracovat nad zkoumáním rakovinných buněk. V průběhu 7 po sobě následujících roků shromáždil spolu s kolegy více než 20 000 různých vzorků tkání postižených nádorovým onemocněním, ze kterých se snažil lokalizovat mikroorganismy, o nichž věřil, že mají nějakou spojitost s daným nádorem.

V té době již bylo prokázáno, že bakterie způsobují různé nemoce včetně tuberkulózy, pneumonie a dalších, ale nikdo nenašel žádnou asociaci mezi mikroorganismy a rakovinou.

Nalezení takového spojení se velice dlouho nedařilo ani Rifemu. Po dlouhých letech zdánlivě zbytečných pokusů si najednou všiml, že mnohé mikroorganismy reagují na světlo vzácných plynů – neonu, xenonu a argonu změnou svého růstového vzoru. Zkusil tedy umístit uzavřenou zkumavku s rakovinnou tkání do uzavřeného prostoru naplněného argonem. Po vytvoření vakua uvnitř tohoto prostoru, nabil plyn elektřinou stejně jako to probíhá, když dnes někdo rozsvítí neonovou lampu, jen v jeho případě měl náboj 5 000 voltů. Zatímco mu to bohužel stále nepomáhalo k objevení mikroorganismů, všiml si zákalu, který pečlivém po chemickém rozboru připsal ionizaci způsobené palbou elektronů. Tím ale jeho experiment zdaleka neskončil.

Poté, co proběhla ionizace, umístil Rife zkumavku do vody a po 24 hodin jí zahříval na teplotu těla. Poté, co následně umístil zkumavku pod mikroskop, zjistil, že se celá zkumavka hemží minaturními organismy o velikosti 1/20 – 1/15 mikronu – což je mnohem menší velikost než velikost jakékoliv známé bakterie. Osvícením těchto organismů konkrétním světelným paprskem mohl Rife pozorovat jejich výraznou purpurově červenou barvu. A tak se mu v roce 1931 konečně podařilo zachytit „rakovinový“ mikroorganismus.

Bacillus X ( BX virus )

Bacillus X – tak nazval Raymond Rife svou objevenou formu mikroorganismu. Název pravděpodobně měl mimo jiné co do činění s tím, že tato forma byla skutečně velice malá a dokonce byla schopna projít Rifeovým fosforovým filtrem, nicméně později změnil Rife název mikroorganismu na BX virus. Ať už tak činil z různých důvodů, ani toto pojmenování nebylo tak zcela přesné a proto se i sám ve svých zápisech často držel obyčejného označení BX ( či BX forma ).

„Tato metoda ionizace a oxidace způsobila chemickou refrakci BX z ultrafialového světla do viditelné části spektra. Vzhledem k tomu, že vzorek ve zkumavce podstoupil takové množství experimentů, museli jsme začít znovu od seškrábání až k opakování celé metody 104x po sobě se stejnými výsledky.“

Ovšem nalezení samotného BX v nádorem postižené tkáni ještě nic neznamenalo. Aby se jeho spojitost s nádory potvrdila, musel být BX znovu vstříknut zvířeti, což by mu následně muselo způsobit podobné onemocnění. Ale i tím by ještě nebylo vyhráno. V konečné fázi by muselo být možné z takto vzniklého onemocnění znovu lokalizovat a izolovat mikroorganismy a následně prokázat, že se podobají těm původním. Velkou pomocí při vzniku takového postupu byly postuláty německého bakteriologa, Roberta Kocha, který prokázal, že tuberkulózu způsobuje bacil – dnes známý jako Mycobacterium tuberculosis.

Raymond Rife naočkoval více než 400 krys novou BX formou a u všech se následně objevily „nádory s kompletní patologií rakovinové tkáně“. Některé nádory byly tak velké, že jejich celková hmotnost převyšovala hmotnost krysy ve které se vyvinuli. Po chirurgickém odstranění nádorů bylo možné z nich znovu izolovat BX formu ve všech případech. Každý jednotlivý nádor také pečlivě zaznamenal ve svých spisech a nafotil. Postup Kochových postulátů byl tak splněn.

Při dalším zkoumání dospěl Rife se svými spolupracovníky k závěru, že BX je schopen přeměnit se nejen do nějaké podobné formy, ale i do zcela odlišné formy pouhou modifikací prostředí, ve kterém se doposud nacházeli i jen ve velmi malém množství.

Pod pojmem „velmi malé množství“ měl Rife na mysli modifikaci pouhých 2 objemových ppm v živém prostředí. Připadá-li Vám to neuvěřitelné, vzpomeňte si na homeopatickou medicínu, ve které se léky ředí i na takto ( a i slabší ) slabé roztoky a i přesto, že chemický rozbor nic neukáže, tyto léky jsou efektivní.

Jedna taková modifikace způsobila přeměnu BX do formy, kterou Rife nazval Bacillus Y ( neboli BY ). Mikroorganismus měl stále stejnou purpurově červenou barvu jako BX, byl ale větší a narozdíl od BX již nebyl schopen projít fosforovým filtrem, který Rife zkonstruoval. Při druhé změně prostředí se BY ještě více zvětšil a vyvinul do monococcoidu neboli do diskového tvaru, který při správném zabarvení, byl viditelný běžným mikroskopem. Rife následně prohlásil, že tato forma mikroorganismu se nalézá v krvi téměř 90% pacientů s nádorovým onemocněním.

Raymond Rife se rozhodl ve výzkumu jít ještě dále. Odstranil tuto formu mikroorganismu z kapalného prostředí a položil ji na pevný základ – konkrétně na chřest ( Asparagus ) a na rajčatový agar. Ke svému překvapení spatřil vyvíjecí se plíseň. Rife uvedl, že jakákoliv z těchto úspěšných forem, může být do 36 hodin vrácena zpět do BX formy, která je znovu schopna produkovat u pokusných zvířat nádory, ze kterých pak lze znovu dostat původní BX formu.

Nicméně transformaci dané formy nezastavila ani plíseň. Pokud se tato forma ponechá po dobu jednoho roku jako zásobní kultura, tak po přesazení znovu na chřest, se forma přemění na „Bacillus coli“, který v počtech milionů žije v lidských střevech.

Vzhledem k tomu, že Rife zjistil, že mikroorganismus začíná „zářit“ když je stimulován určitou frekvencí světla, napadlo jej, že by se na podobném principu mohly mikroorganismy naopak usmrtit paprskem určitého typu záření, jiného než to, které je stimuluje. A to jej přivedlo k vývoji speciálního frekvenčního vysílače...

Frekvenční vysílač

Je velice zajímavé pozorovat postupné odkrývání nových skutečností v průběhu Rifeho experimentů. Za svůj pokrok ale může vděčit mimo jiné své všestrannosti, protože například nebýt jeho fascinujícího mikroskopu, nikdy by pravděpodobně nebyl schopen tak dopodrobna prozkoumat bakterie a viry v průběhu všech jejich životních stádií. Koneckonců byl to právě jeho Univerzální mikroskop, který mu umožnil v přímém přenosu sledovat, jak patogenní mikroorganismus napadá zdravé buňky a jak následně reaguje na vnější vlivy a prostředí, s jejichž změnou Rife neustále experimentoval.

Již v průběhu výzkumů, které jej nakonec přivedly k BX formě mikroorganismu, si Rife všiml, že pokud nalezne frekvenci, která bude rezonovat s frekvencí mikroorganismu, může postupným zvětšováním její amplitudy natolik ovlivnit mikroorganismus, že jej zabije. Proto také tyto frekvence nesou název MOR.

Za účelem rozsáhlejších výzkumů začal Rife sestrojovat frekvenční vysílač, kterým by mohl postupně vytvářet různorodé frekvence a ovlivňovat jimi mikroorganismy. Již při prvních pokusech si všiml, že pokud stanoví přesnou hodnotu MOR pro konkrétní nebezpečný organismus, jako například tuberkulóza, lepra nebo tyfus, dokáže pak pomocí svého zařízení přinutit mikroorganismus k „explozi“. Stejně efektivně ale působil také na kultivovanou formu BX. Celý tento průběh při tom může pohodlně sledovat svým mikroskopem.

Dalším zřejmým krokem tak bylo zjistit, zda by nenalezl podobné záření, které by ovlivnilo BX formu, ale ne kultivovanou, nýbrž tu, která se už nachází v orgánech nádorem postižených zvířat. Vzhledem k tomu, že se Raymondu následně podařilo zbavit se BX forem u více než 400 případů nemocných zvířat, položil si logickou otázku – šel by takový postup aplikovat na lidské nádory, když to funguje v případě zvířecích?

Pozitivní odpověď na tuto otázku tak evidentně bila do očí, že v dnešní době, kdy každoroční údajná útrata peněz na výzkum léku proti rakovině se blíží miliardám dolarů, by možná bylo dobré se na moment zastavit a připomenout si jeden z Rifeho záznamů:

„První klinická práce s rakovinou byla dokončena pod dohledem Milbanka Johnsona, M.D., který byl zřízen v rámci zvláštního lékařského výboru pro výzkum na University of Southern California. Bylo představeno 16 případů s různými typy maligních nádorů, které byly prohlášeny za beznadějné. Po 3 měsících léčby bylo 14 z těchto případů prohlášeno štábem 5 lékačů a Alvinem G. Foordem, M.D. ( patolog skupiny ) ta klinicky vyléčené. Léčba se skládala z tříminutového ošetření, během kterého působil frekvenční vysílač nastavený na MOR BX formy či jiných rakovinných forem na pacienta. Taková ošetření se prováděla s třídenními intervaly, protože bylo zjištěno, že při využití období mezi jednotlivými ošetřeními se dosáhne lepších výsledků, než když je pacient vystavován frekvenčnímu působení každý den.“


Zpráva o jeho práci začala postupně pronikat do světa medicíny ke konci 20. let a jedním z prvních doktorů, kteří si jeho práci přečetli, byl doktor Arthur W. Yale, M.D., žijící v San Diegu, ne tak daleko od Rifeho laboratoře. Poté, co od Raymonda získal vlastní frekvenční emitor, se pustil do léčby pacientů s nádorovým onemocněním.

Dr. Arthura Isaaca Kendalla, jehož „K“ médium využil Rife ve svých experimentech, také zaujaly práce Raymonda Rifea a zvláště pak jeho mikroskop. V roce 1931 se Kendall vydal do Californie, aby se na něj podíval osobně, což mu také bylo umožněno v Patologické laboratoři v Pasadeně za účasti výše zmíněných - doktora Johnsona a doktora Foorda.

Sám Kendall se zabýval bacilem tyfu, který však při práci se standartními mikroskopy nemohl prozkoumat tak podrobně, jak by si přál. Když je Rife pomocí svého mikroskopu úspěšně lokalizoval, zpozoroval jasná, extrémně pohyblivá, tyrkysově modrá tělíska, která „díky své barvě a aktivnímu pohybu pozoruhodně kontrastovala s nezabarveným úlomkem podkladu“.

Když o nějakou dobu později vyšla v americkém časopise Science reportáž o práci Kendalla, byla tam i zmínka o novém mikroskopu, a jako vynálezce byl označen Royal Raymond Rife. Ještě téhož roku, v prosinci, byla Rifeho a Kendallova zpráva publikována v časopise California and Western Medicine – oficiální časopis státních medicínských sdružení Californie, Nevady a Utahu. Článek byl také čtenářům doporučen, protože „představoval nový mikroskop, který pokud naplní veškeré své evidentní výhody oproti jakémukoliv mikroskopu který doposud byl zkonstruován, může být reálně použit jako základ revolučních objevů v bakteriologii a příbuzných vědách.“

Konec?

Jak jsme již zmínili na úplném začátku, Rife přišel se svými experimenty ve velmi nevhodnou chvíli. Jakmile se začalo o jeho pracích mluvit více a více, začal mít postupně on i jiní lidé, kteří jej podporovali, potíže. Mnozí z nich museli přerušit svou práci a věnovat se něčemu jinému, aby nebyli potrestáni. Podle dochovaných svědectví byl Rife na přání Dr. Morrise Fishbeina více než 100x zatčen během velice krátké doby, ale pokaždé znovu propuštěn, protože nebyl shledán vinným – přesněji řečeno, nebylo možné najít způsob, jak jej ve vězení udržet. V průběhu života se Rife musel potýkat také s požárem založeným úmyslně na zničení jeho prací nebo s vykrádáním jeho laboratoře, čímž přišel o velkou část své práce. Tyto snahy o zničení Rifeho práce se ale neobjevily jen tak, Fishbein začal útočit z jednoho prostého důvodu – sám měl pod kontrolou, jaké léky a jaké léčebné postupy budou pacientům nabízené a za jakou cenu. Rifeho nápad vykazoval výsledky, pacientům se líbil a Fishbein na tom chtěl profitovat, což ale nemohl dokud vynález nevlastnil se všemi podklady. Proto nabídl Rifemu smlouvu. Dodnes neví nikdo přesně jakou částku mu za jeho práce nabídl a jaké podmínky stanovil, víme ale, že Rife odmítl a to Fishbeina nenechalo chladným.

Určitě stojí za zmínku, že doktor Morris Fishbein doktorem jako takovým nikdy nebyl, nikdy nevyléčil žádného z pacientů, byl to především redaktor časopisu, který se snažil své konzervativní a velice chabé znalosti medicíny ( jeho studium na medicíně nebylo příliš úspěšné ) aplikovat tak, aby z toho AMA ( American Medical Association – v tehdejší době byl jejím ředitelem ) něco měla.

Jeho praktiky způsobily mimo jiné to, že ani dnešní studenti medicíny nejen, že netuší k jakým objevným skutečnostem se Rife a jeho kolegové dostali, oni ani netuší, že již téměř před 100 lety existoval mikroskop, se kterým ( kdyby jim bylo přáno ), mohli běžně pracovat. Místo toho se po dlouhou dobu omezovali velmi zastaralou technikou, která byla rozsáhle podporována ze strany AMA a samotného Fishbeina.

Uběhla dlouhá doba, Rife se stal alkoholikem, když viděl, že se svým životem již nemůže nic udělat, někteří jeho kolegové byli zatčeni, některým bylo dobře zaplaceno za to, že se přestěhují jinam a někteří museli ukončit svou dosavadní práci. Nicméně o nějakou dobu později se přiznivci Rifea a různí nezávislí vědci a novináři začali postupně znovu ozývat a vzpomínat geniálního vědce a jeho práce. K dnešní době již vzniklo mnoho prací podporujících Raymonda Rifea, mnozí vědci, navazující na jeho práce dokonce své vlastní vynálezy patentovali. Velké množství provedených experimentů ukazuje, že jeho léčba pomocí MOR může pomáhat nejen při léčbě rakoviny, ale i mnohých dalších onemocnění. Některé laboratoře aktivně pracují nad hledáním MOR frekvencí, nad jejich zpřesňováním a nad vývojem pokročilých zařízení, která jsou schopna tuto techniku léčby použít ve prospěch pacienta ať už samostatně nebo v kombinaci s jinými – alternativními nebo i klasickými – metodami léčby.

Rifeho práce tak naštěstí nezůstaly zapomenuty a v dnešní době se jeho techniky využívá například v zařízení Sensitiv Imago, které používají lidé po celému světu – v Asii, Evropě, v Americe, ...

Mikroskop pana doktora Gonina

Díky vyjímečnému svolení pana Petera Walkera ( majitel webu www.rife.de, který se již velice dlouho zabývá obnovováním informací pana Rifea ) a svolení vědeckého muzea ( Science & Society Picture Library ) Vám můžeme ukázat fotografie ( pořízené panem Peterem Walkerem ) posledního mikroskopu vyrobeného Royalem Raymondem Rifem. Tento mikroskop byl delší dobu ve vlastnictví pana doktora Gonina a po jeho smrti byl uložen v muzeu v Londýně, kde setrvává doposud.

Všechny fotografie, které následují po tomto textu, podléhají autorským právům. Je zakázáno jakkoliv šířit, kopírovat či jinak distribuovat celé fotografie nebo i jen jejich části. Autorská práva na tyto fotografie náleží panu Peteru Walkeru ( www.rife.de ) a Science & Society Picture Library. Prohlížením těchto fotografii souhlasíte s tímto textem.

All photographs following this Web page are subject to the laws of copyright. You may not use, copy, publish or distribute the images or any part of the images in any way whatsoever. In addition, you may not remove the image identification mark or alter, manipulate, add to or delete an image or any part of an image. Copyright in all the images remains with the Science & Society Picture Library, website www.rife.de ( author Peter Walker ) and the collections it represents. By viewing this page on your computer, you are indicating that you have read and accepted the above conditions.